Náš výzkum a testy jasně ukázaly, že nejúčinnější metodou čištění zablokovaných kanálů filtrů DPF / FAP / KAT je čištění vysokotlakým vodním paprskem s dobře zvoleným detergentem.
Na druhé straně nejhorší a najinvazívnejšou metódou.sa ukázalo chemické čištění.

Hydrodynamické čištění ako jediné dávalo možnost zbavit se všech druhů pevných částic, a to tak ze vstupních, tak z výstupních kanálů kazety filtru.
Proud rozprašované kapaliny ve stroji je nasměrován z výstupní strany filtru, tedy zpravidla volných výstupních kanálů, pak voda s detergentem prochází mikropóry v zídkách, které dělí kanály od zablokovaných vstupních kanálů.
Filtr je upevněn v stroji vertikálně s výstupní stranou shora (kde je aplikován vodní proud).
Takové umístění filtru umožňuje volné očišťování se vstupních kanálů filtru, které v této poloze mají otevřeno kanály zozdola, kde kontaminovaná voda spolu se všemi usazeninami může snadno uniknout ven, mimo filtru.

Ostatní metody už nezaručily takovou účinnost při současném zachování bezpečnosti pro kazetu filtru.

Tepelné zpracování v indukční peci umožňuje vypalování sazí v kanálech filtru do podoby popela, na rozdíl od toho, jak to probíhá v prostředí výfukového systému, kde částice sazí reagují s oxidem dusičitým z výfukových plynů, z čehož se tvoří oxid uhelnatý a oxid dusnatý. Tyto se nakonec kombinují s kyslíkem a vytvářejí oxid uhličitý a oxid dusičitý unikající přes výstupní kanály ze systému.
Jednoduše řečeno, saze tam oxidují na plynnou formu, která se mnohem snadněji dostane z filtru ven jako v případě popela.
Účinnost této metody navíc trochu závisí na štěstí.
Příliš krátký čas zpracování znamená, že silně stlačené saze nacházející se uvnitř jádra filtru se nespopolnia a filtr nezíská zpět plnou účinnost. Na druhé straně příliš dlouhá doba zahřívání vede k degradaci jádra filtru Po tepelném zpracování jsou kanály kazety filtru blokovány popelem, který je v závislosti na předchozím procesu spalování sazí vhodnější nebo méně vhodný na přefoukání stlačeným vzduchem.

Ultrazvukové čištění je vhodné pouze pro filtry s malým nebo středním znečištěním.
Bohužel, většina filtrů se dává na čištění v těžkém stavu.
V takových filtrech voda s ultrazvukem nedosahuje všechna zákoutí, takže zanechává některé kanály zanesené. Při této metodě je také třeba konečné prefúkanie stlačeným vzduchem, které více či méně úspěšně odstraní rozpuštěné usazeniny z kanálů kazety filtru.

Pneumatické ošetření není dobré při čištění filtrů znečištěných olejem a s zapečenými uhlíkovými usazeninami.
Toto není vzácný případ. Porucha turbodmychadla, vstřikování často vedou k zaplavení olejem DPF filtru.
Kromě toho je při této metodě zapotřebí filtr odříznout, vybrat jádro filtru a potom přivařit.

Vypalování v servisním režimu má smysl pouze v automobilech se skutečně nízkým počtem najetých kilometrů, kde v zablokovaných kanálech jsou převážnou součástí čisté saze. Takové saze je snadné vypálit do plynné formy.

V automobilech s počtem ujetých km více než 100000 je takový postup účinný jen velmi zřídka.
Vypálené saze uvolňují pouze malou část kanálů filtru, zbylá část je stále blokována popelem.

Čištění chemickými přípravky je skutečným mučením pro kazetu filtru.
Ve většině případů se chemická látka rozpustí a smíchá s pevnými částicemi filtru, čímž ho ještě více zablokuje. V mnoha případech je pak kazeta filtru mechanicky poškozena.

Na základě získaných zkušeností jsme zvolili metodu čištění vysokotlakým vodním paprskem.
V první fázi jsme se zaměřili na odstranění potenciálních vad, čili: nesprávně zvolený detergent nebo příliš velká síla stlačeného vzduchu v pracovním proudu kapaliny.
Ke splnění této výzvy jsme vyvinuli vlastní detergent a čistící stroje.
Výsledkem přijatých opatření byl vznik naší vlastní technologie.